Maketa těla rakety RS-2US

Vývoj střely sahá do roku 1951, kdy začaly práce na letecké protiletadlové raketě pro výzbroj lehkých stíhacích a přepadových letounů s označením RS-1U. Po provedených zkouškách bylo nutné provést dodatečné úpravy a tak v roce 1953, kdy vznikl první experimentální prototyp stíhacího letounu MiG-17, mohl již být vyzbrojen novou verzí této rakety označené RS-2U (K-5, AA-1a).

 

Řízená letecká protiletadlová raketa ( ŘLPR ) RS-2US (K-51) slouží k napadání vzdušných cílů ze zadní polosféry za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Může být použita i proti pozemním cílům. Raketa je na cíl naváděna pomocí paprsku radiolokátoru letounu, který cíl zachytil. Není využitelná pro manévrový vzdušný boj. Má charakteristický tvar s bočním vývodem trysek raketového motoru na tuhou pohonnou látku. Zadní část těla je ogivální a nese čtyři čidla, která musí být všechna současně ve vysílaném paprsku elektromagnetických vln. Dostane-li se některé z nich mimo něj, naváděcí hlavice provede okamžité přestavení kormidel k opravě vzniklé odchylky. Střední část rakety je válcová a nese čtyři křížové stabilizační plochy deltovitého tvaru s malými kormidly na odtokové hraně. Přední část rakety ( bojová hlavice není součástí těla ) tvoří komolý kužel zakončený hlavicí s kuželovou špičkou. Na kuželové přední části rakety jsou uchycena čtyři trojúhelníková kormidla. Tříštivo-trhavá náplň bojové hlavice byla opatřena rádiovým přibližovacím zapalovačem. Ze zařízení APU-7 je vypouštěly letouny MiG-17 (4 ks), MiG-19 (4ks), MiG-21PF (2 ks), MiG-21M (4 ks) a Su-9 (4 ks). Více informací naleznete ZDE.